Přeskočit na obsah

Luisa Henrietta Oranžská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luisa Henrietta Oranžská
Kurfiřtka Braniborská
Vévodkyně Pruská
Portrét
Luisa Henrietta Oranžská
Doba vlády16461667
Narození7. prosince 1627
Haag
Úmrtí18. června 1667
Cölln
PohřbenaBerlínský dóm
PředchůdceAlžběta Šarlota Falcká
NástupceDorotea Žofie Glücksburská
Sňatek7. prosince 1646
ManželFridrich Vilém I. Braniborský
PotomciVilém Jindřich
Karel Emil
Fridrich
Amálie
Jindřich
Ludvík
DynastieOranžsko-Nasavská
OtecFrederik Hendrik Oranžský
MatkaAmálie zu Solms-Braunfels
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luisa (také Louisa) Henrietta Oranžská (či Oranžsko-Nassavská) (7. prosince 1627, Haag18. června 1667, Cölln), byla rodem nizozemská princezna z Oranžsko-Nassavské dynastie a sňatkem braniborská kurfiřtka a pruská vévodkyně.

Princezna Luisa Henrietta Oranžská

Původ, mládí

[editovat | editovat zdroj]

Luisa Henrietta, rozená princezna Oranžsko-Nassavská, se narodila jako druhé dítě/nejstarší dcera z devíti potomků nizozemského prince Frederika Hendrika Oranžského a jeho manželky Amálie zu Solms-Braunfels, která jako dvorní dáma Alžběty Stuartovny, manželky „zimního krále“ Fridricha Falckého, následovala svou paní do jejich nizozemského exilu.

Manželství, potomci

[editovat | editovat zdroj]

V devatenácti letech, 7. prosince roku 1646, se Luisa Henrietta v Haagu provdala za braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I., známého jako Velký kurfiřt. Fridrich Vilém poznal domov Luisy Henrietty ještě jako kurprinc během dlouholetého pobytu v Nizozemí a věděl o významném postavení bohaté a vážené rodiny Oranžských mezi zámožnými a pokrokovými Nizozemci. Tímto svazkem doufal Velký kurfiřt zvrátit politické zápolení o Pomořansko ve svůj prospěch.

Během téměř jedenadvaceti let, kdy byla Luisa Henrietta braniborskou kurfiřtkou, podnikla četné cesty mezi Haagem, Královcem, Berlínem a Kleve, následovala svého manžela na polních taženích v Severní válce do Varšavy a až do Jutska ve Švédsku. Doprovázela ho i při lovu i při dlouhých vyjížďkách po jejich braniborských sídlech.

Luisin pomník v Oranienburgu

Kromě řady potratů porodila Luisa Henrietta šest dětí, z nichž však matku přežili pouze tři synové:

Z nich pak pouze Fridrich jako jediný přežil i svého otce a stal se jeho dědicem a následníkem a později jako Fridrich I. Pruský i prvním králem v Prusku.

Luisa Henrietta byla svému muži „pragmaticky myslící a jednající politickou rádkyní. S velkým nasazením se zasadila o usmíření s Polskem a výměnou dopisů s polskou královnou Ludovikou Marií ovlivnila koaliční posun Braniborska v Severní válce ve prospěch Polska a tím uznání suverenity braniborského kurfiřta nad pruským vévodstvím. Jen málo kněžen mělo takový vliv.“ [12]

Roku 1650 daroval Fridrich Vilém své manželce Amt Bötzow severně Berlína. Zde nechala Luisa Henrietta na místě starého askánského loveckého zámečku braniborského kurfiřta Jáchyma II. Hektora vybudovat nový zámek v holandském stylu a dala mu roku 1652 jméno Oranienburg („Oranžský hrad“). Krátce poté převzal nové jméno celý Bötzow a od té doby se nazývá Oranienburg.

V roce 1663 nechala Luisa Henrietta v Oranienburgu zřídit první evropský kabinet porcelánu, zjevně pod vlivem obyčeje holandských domácností zdobit krb porcelánem. O dva roky později splnila slib, učiněný po zdárném porodu syna Karla Emila, a založila sirotčinec, kde našlo útočiště 24 opuštěných dětí. Statut instituce vypracovala sama a obmyslela ústav takovými dary, které zabezpečily sirotkům dobrou péči.

Deska s děkovným nápisem od oranienburských měšťanů na pomníku kurfiřtky

Kolem roku 1650 nechal Velký kurfiřt v klášteře v Lehninu prodloužit západní křídlo klausury a rozšířil jej na lovecký zámeček. To vedlo k utlumení dvorského života v dřívějším cisterciáckém klášteře v Zauche, neboť Lusia Henrietta nyní dávala přednost Lehninu jako letní rezidenci.

Poslední léta života trpěla Luisa Henrietta těžkými souchotinami. Zamřela v necelých čtyřiceti letech věku 18. června roku 1667. Pochována byla v hrobce v berlínském dómu.

V den 191. výročí skonu Luisy Henrietty byl na Zámeckém náměstí v Oranienburgu odhalen její pomník. Tvůrcem byl Friedrich Wilhelm Wolff (1816–1887) z Fehrbellinu.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luise Henriette von Oranien na německé Wikipedii.

  1. Wilhelm Heinrich von Brandenburg (1648-1649) -.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Karl Emil von Brandenburg, Erbprinz. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  3. Karl Emil (Hohenzollern) Brandenburg (1655-1674) | WikiTree FREE Family Tree. www.wikitree.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  4. Person Page. www.thepeerage.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  5. Elisabeth Henriette of Hessen-Kassel (1661-1683).... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Sophie Charlotte of Hanover (1668-1705) - Find a.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Sophie Luise von Mecklenburg-Schwerin-Grabow.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Amalie von Brandenburg, prinzessin. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  9. Heinrich von Brandenburg, prinz. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  10. Ludwig Leopold von Brandenburg. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  11. Princess Louise Radziwill. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  12. Gerhild Komander: Louise Henriette Prinzessin von Nassau-Oranien Kurfürstin von Brandenburg Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.. 2007

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Barbara Beuys: Der Große Kurfürst. Der Mann, der Preußen schuf (= Rororo. Taschenbücher 7820). Rowohlt-Taschenbuch-Verlag, Reinbek bei Hamburg 1984, ISBN 3-499-17820-6.
  • Hans Biereigel: Luise Henriette von Nassau-Oranien. Kurfürstin von Brandenburg. Sutton, Erfurt 2005, ISBN 3-89702-838-7.
  • Ulrike Hammer: Kurfürstin Luise Henriette. Eine Oranierin als Mittlerin zwischen Brandenburg-Preußen und den Niederlanden (= Studien zur Geschichte und Kultur Nordwesteuropas. Bd. 4). Waxmann, Münster u. a. 2001, ISBN 3-8309-1105-X.
  • Ludovica Hesekiel: Jesus, meine Zuversicht. Aus dem Leben der Kurfürstin Luise Henriette (= Vaterländische Geschichts- und Unterhaltungs-Bibliothek. Bd. 10, Šablona:ZDB). 2., unveränderte Auflage. Max Woywod, Breslau 1888.
  • Ernst Daniel Martin Kirchner: Die letzten acht Churfürstinnen (= Die Churfürstinnen und Königinnen auf dem Throne der Hohenzollern, im Zusammenhange mit ihren Familien- und Zeit-Verhältnissen. Theil 2). Wiegand & Grieben, Berlin 1867 (S. 222–302.
  • Gerhild Komander: Louise Henriette Prinzessin von Nassau-Oranien Kurfürstin von Brandenburg Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.. 2007.
  • Toni Saring: Luise Henriette, Kurfürstin von Brandenburg 1627–1667. Die Gemahlin des Großen Kurfürsten. 5.–10. Tausend. Deuerlich'sche Verlagsbuchhandlung, Göttingen 1941.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Braniborská kurfiřtka a markraběnka
Předchůdce:
16461667
Luisa Henrietta Oranžská
Nástupce:
Dorotea Žofie Glücksburská
Pruská vévodkyně
Předchůdce:
16461667
Luisa Henrietta Oranžská
Nástupce:
Dorotea Žofie Glücksburská